close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kapitola I: Noční návštěva

7. ledna 2013 v 6:21 | *Elwing |  Znamení Života
S nástupem nového dne vám přináším dokončenou první kapitolu znamení života.
Mám takovej dojem, že si asi zadělávám na hoodně postav. Ale nic nebudu měnit. Pak ten počet trochu zredukujem, né? :D No nic. :)
Kapitola věnována Berry Lettyen's
Snad se bude líbit ;)
*El
Vládla bezhvězdná noc. Dívka s vlasy barvy půlnoci stála uprostřed lesa na jakési tajemné mýtině. Všude kolem ní se neúprosně stahovala temnota, prostupující každou její buňkou, vysávající z ní každičkou vteřinu štěstí a radosti. Cítila se naprosto prázdná. Zaslechla šelest větví, ačkoli bylo absolutní bezvětří. Zpozorněla, i když tušila, kdo přijde...


"No tak, maličká, přede mnou se skrývat nemusíš," pousmála se na ni z temnoty jakási neznámá tvář.
Ríneth se znepokojeně podívala do míst, odkud ten konejšivý hlas přicházel. Začala se klepat. Nevěděla, jestli to je strachem, nebo zimou.
Z temnoty za ní se ozval podivný skřek. Otočila se za zvukem a zůstala stát jako přimrazená. Její oči těkaly z místa na místo.
"Se mnou se bát nemusíš. Ba naopak. Všichni se budou bát tebe."
Zase ten hlas.
"Pomůžu ti stát se mocnější, než jsi."
"NE." Vzkřikla do tmy.
"Uvidíš, že se nakonec podvolíš." Z temna se vynořila mladá žena. Tmavé vlasy vlály kolem jejího úzkého bledého obličeje. Na sobě měla dokonale padnoucí zelenkavé šaty, které byly na pár místech potrhané. Dívala se na ni svýma pichlavýma modro-zelenýma očima. Na okamžik se sladce pousmála, čímž dívce odhalila dokonale bílé zašpičatělé zuby.
Ríneth stála na místě jako přikovaná. Její tělo bylo zmítáno smrtelným strachem, který v ní vzbuzovala tato bytost.
V jediné chvíli se žena nebezpečně přiblížila k dívčinému krku, kde pulzovala tepna. Žena otevřela ústa. Ríneth cítila její horký dech na své kůži a otřásla se. Ženiny zuby se jí zaryly do kůže na krku, ale stále nebyly zaryty do tepny.
"To neuděláš." Ozval se pro Ríneth již známý hlas.
"Kdo se sakra opovažuje -" odvětila žena, než se otočila a spatřila známou tvář.
"Ty?!"
"Ano, já." Pravila s mírným úšklebkem osoba schovaná pod tmavou kápí, která jí mírně skrývala obličej.
Dvěma rychlými kroky se přiblížil tmavovlásce.
"Dovolíš?" S těmito slovy ji od vyděšené dívky odstrčil.
"Bude asi lepší, když to neuvidíš," šeptnul Ríneth do ucha a ona se otočila. Tvář onoho muže jí byla velmi povědomá. Jen si nedokázala vzpomenout, kde ji poprvé spatřila.
Byly slyšet výkřiky bolesti a nadávky, ale nakonec vše utichlo.
"Už se můžu otočit?" zeptala se a snažila se zamaskovat svůj třesoucí se hlas.
"Ano, už můžeš." Zašeptal ženský hlas.
Neodvážila se ani pohnout.
Tmavovlasá žena se vrhla po jejím bělostném krku, který dívka skrývala pod temnými havraními vlasy.
Prudce otevřela oči. Srdce jí bušilo jako o závod. Nervózně se zadívala do tmy kolem. Bezděčně si levačkou sáhla na krk. Byl ulepený a mokrý. Se zrychleným dechem nastavila dlaň vstříc měsíčnímu svitu. Krev. Byla to její karmínově zbarvená krev.
"Zase ten sen?" zašeptal postarší muž, který seděl u ohně, kam přihodil pár suchých větviček do hladových rudozlatých plamenů.
Váhavě přikývla. Irwina znala sice už asi kolem pěti let a věděla, že mu může důvěřovat, když jí nespočetněkrát zachránil život v tomto proklatém místě, ale přesto o tom nerada mluvila. Navíc jej nechtěla znepokojovat ještě více tím, že čím častěji se jí ten sen zdál, tím více nabýval reálnosti.
Přitáhla si vojenskou kousavou deku blíže k tělu a stále mžourala do tmy.
Krátce zavrtěla hlavou a zavřela oči.
Ona tmavovlasá žena, se na ni opět zadívala. Ríneth prudce rozevřela oči a přesunula se blíž k Irwinovi, který vhazoval poslední větvičky do nenasytných plamenů ohně. Znepokojeně se zadíval do jejích temných očí plných strachu.
"Půjdu pro dřevo," pravil a zvedal se k odchodu.
Nechtěla zůstávat sama, i když by to bylo v bezpečí ohně.
"Počkej, půjdu s tebou!" s těmito slovy vstala a přepásala kalhoty mečem. Měla neblahé tušení, že se něco stane.
"Jak myslíš. Ale lepší by bylo, kdybys zde zůstala." Pousmál se Irwin a zamířil hlouběji do lesa, když zjistil, že v okolí jejich tábořiště nezbylo skoro žádné dřevo.
Ríneth s očima navrch hlavy klopýtala přes proradné kořeny stromů za ním.
Její tělo sevřel nepředstavitelný strach. Zastavila se a otočila se k vesele poblikávajícímu ohni za nimi, který se děsivou rychlostí vzdaloval. Najednou nevěděla, jestli má pokračovat za Irwinem a důvěřovat mu, že najdou cestu zpět.
Křřup.
Nedaleko od ní praskla větvička. Ohlédla se za Irwinem, který sbíral dřevo.
"Už začínám být paranoidní." Zamračila se a zavrtěla hlavou.
A pak zase. Tentokrát ale ten zvuk zaslechla blíže.
Opatrně se s rukou pevně svírající rukojeť meče vydala k místům, kde se ty zvuky ozývaly.
Srdce jí bušilo jako splašené. Sledovala jakési tvory ve zbroji, kteří pochodovali k nějakému tábořišti na mýtině. Uprostřed mýtiny hořel velký oheň, kolem kterého byly rozestavěny větší i menší stany. Všude kolem nich stáli, seděli nebo leželi oni tvorové. Jejich hlasité konverzace neznámým jazykem, společně s jejich heh… smíchem zněly až k ní. Zdálo se, že si jí nevšimli.
Okamžitě zamířila k Irwinovi.
Položila svou dlaň na jeho rameno, přičemž nadskočil a upustil sesbíranou hromádku na zem.
Krátce si oddechl, když zjistil, že to je jen Ríneth.
"Myslím, že tady nejsme sami." Šeptla a upírala svůj temný pohled do míst, odkud přišla.
Poté mu popsala tvory a jejich táboření. Irwin se krátce pousmál, ale jen tak po vousy, aby si toho Ríneth nevšimla.
"Achronové. Zde v Šedém hvozdě jich pobíhá mnoho. Je mi však divné, že jsme je za tu dobu ani jednou nezahlédli, nebo na nás nezaútočili." Zašeptal se zachmuřeným výrazem.
"Nejspíš mají na práci důležitější věci, než pobíhat po lese za zatracencema." Ušklíbl se a sklonil se pro slibně vypadající větvi. Uprostřed pohybu se však zastavil. Zahlédl, jak se skupina achronů vydala k jejich tábořišti.
"Znič oheň." Šeptl k Ríneth.
"Proč?"
"Neptej se a běž."
Ríneth se rozběhla temnotou k místům, kde zahlédla utěšující plameny ohně.
Zadupávala oheň do země, když přišli. Vysocí tvorové robustní postavy, s chlupatým tělem, hlava býčího tvaru zdobená ostrými rohy. Velké tmavé oči potažené bílou průsvitnou blánou slepě hleděly před sebe do míst, kde v umírajících plamíncích stála Ríneth.
Vzpomněla si na nedávnou chvíli, kdy ji Irwin učil o tvorech temnot. Temnota ji již dlouho přitahovala a ona se o ní chtěla dozvědět co nejvíce. Na život před hvozdem si nevzpomínala. Když už jí něco z minulosti vyvstalo v mysli, bylo to velmi zamlžené a útržkovité.
Proti lidem velmi neinteligentní národ, vzpurný a málo sebejistý. Velmi pyšný na své rohy. Řídí se především čichem. Méně vyvinutými smysly jsou zrak a sluch. V boji obratní, někteří jedinci dokáží perfektně taktizovat.
Jako by tato slova slyšela říkat Irwina. Krátce zavrtěla hlavou a její pravačka sklouzla k chladné rukojeti meče.
V rychlosti zadupala poslední řeřavé uhlíky, k nebi se začal zvedat jen dým, který ji zaštípal v nose. Zdálo se, že dým cítí i achronové. Ti vytáhli své zbraně a vydali se po čichu až k Ríneth, která tasila meč.
Neuměla s ním zacházet tak, jak by si představovala a ani Irwin, jež ji umění boje učil, ji nikdy nepochválil. Ale byla odhodlaná zvítězit.
Zhluboka se nadechla, zavřela oči a s děsivým výkřikem zaútočila.

~*~*~*~

Seděla na kameni před svým stanem, kde si čistila meč od zaschlé krve. Její tmavě hnědé vlasy zapletené v jednoduchém copu, skrývající zašpičatělé uši, spočívaly na jejím odhaleném rameni. V zelených jiskřivých očích se zračilo její odhodlání, odvaha a bezcitnost.
Zaslechla zvuky boje, jež se odehrával v její blízkosti za párečkem stromů.
Její mysl prahla po krvi, ale nyní neměla náladu opět špinit meč. Věděla, že achronové jí kořist stejně přinesou.
Vzduchem se nesl hlas volající její jméno.
"Reinâr, má paní," poklekl před ní muž v plné zbroji.
"Našli jste je?" zeptala se celkem nezaujatě, přičemž se na svém meči začala věnovat jedné malinké krvavé skvrnce.
"Ne tak docela." Pravil Erindor a své modré oči zabodl do země.
"Máme jen toho muže. Byl beze zbraní a ani se moc nebránil. Dívka… huh… ta ještě bojuje."
"To slyším! To si všechno musím udělat vždycky sama?" Vyštěkla a z jejích očí vyšlehla vlna zlosti.
Erindor se roztřásl. Jeho paní se hněvala a to bylo velmi špatné znamení.
"Provedu sám, má paní."
"Jestli mi ji nepřivedeš,…" nechala hrozbu volně viset ve vzduchu.
Erindor se zvedl, mírně uklonil, tasil svůj jedenapůlruční meč s černým žíháním a dlouhým elegantním krokem se vydal k dívce bojující s achrony.
Reinâr si povzdechla, zasunula meč zpět do pochvy, vstala a zmizela ve svém stanu.
« l I.kapitola l »
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ana "Knihofil18" Syringa Ana "Knihofil18" Syringa | Web | 7. ledna 2013 v 18:54 | Reagovat

Vyzerá to zaujímavo. Myslím, že som našla ďalší skvelý poviedkový blog. :)

2 *El *El | Web | 7. ledna 2013 v 19:08 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

3 Kyuu Kyuu | Web | 7. ledna 2013 v 21:34 | Reagovat

Tak to je tedy vážně hustý :3 asi jsem si našla povídku, kterou budu číst :3 a zajímavá jména :P *w*

4 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 10. ledna 2013 v 0:16 | Reagovat

Jej! Moc ti dĕkuju za vĕnování, to je pro mne strašná čest :D
Vím, že jsem ti slíbila rozpytvání jenže tady není co rozpytvávat a kritizovat, celá ta kapitola je naprosto úžasná a dokonale si mne vtáhla do dĕje. Jenom Temný hvozd už jsem nĕkde slyšela, ale nevím přesnĕv jaké knížce, i když popravdĕ je to jedno, když je ta kapitola tak krásná. Dĕvče tohle dílko opravdu nejde zápornĕ zkritizovat, to prostĕ nejde... :D

5 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | 11. ledna 2013 v 16:28 | Reagovat

Opravdu, moc se mi to líbilo. Takový tajemný :)). Asi budu na tvůj blog chodit častěji.

[4]: Teď je Temný hvozd v každé druhé knížce, kterou čtu... Jako první si vzpomenu třeba na Pána prstenů, mám dojem, že byl i v Hobitovi. A les s název Temný hvozd se objevuje i v trilogii Poselství jednoroůžců od Michaeli Burdové. A možná že i v jedné, dvou knížkách :).
Možná bys název měla trošku poupravit. Co třeba Černočerný hvozd :))? Ale to je jen na tobě :D.

Hodně chutě do psaní další kapitoly!

6 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | 11. ledna 2013 v 16:30 | Reagovat

[5]: *A možná, že znám i další knížky (jednu nebo dvě), v níž se les pod názvem Temný hvozd objevuje.
Promiňte mi špatné vyjádření :).

P.S. Dess se mi vážně moc líbí. Dělala jsi si ho sama XD?

7 *El *El | Web | 11. ledna 2013 v 16:47 | Reagovat

[3]: Děkuju :D

[4]: Nemáš za co :) :D A ten Temný hvozd. No máte pravdu :D Jdu vymýšlet něco jinýho :)

[5]: Děkuju, ano, dess je mé výroby :D Podle toho taky vypadá :D Díky za návštěvu :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama